Putování po Izraeli

Někdy na začátku loňského roku se mi v hlavě usadila neodbytná myšlenka – poznat Izrael, zemi zaslíbenou. A tak jsem také učinil. V březnu 2010 jsem si sbalil krosnu a na jeden měsíc odjel do Izraele. Měl jsem v plánu projít část Izraelské stezky, která vede od hranic s Libanonem až k Rudému moři. Kvůli zdravotním komplikacím, které mě během cesty potkaly, jsem své putování ale bohužel nemohl dokončit. A proto se letos do Izraele vracím, abych navázal tam, kde jsem skončil. Odjíždím opět na jeden měsíc a dojít bych tentokrát chtěl až do Jeruzaléma. Svou cestu si budu zaznamenávat do deníku, stejně jako jsem to dělal loni, a o své zážitky bych se s vámi prostřednictvím těchto stránek rád podělil. Pod pokličku mého prvního putování po Izraeli můžete nahlédnout již dnes. Zážitky a postřehy ze své letošní cesty budu zveřejňovat průběžně během měsíce května na těchto stránkách.

Než se ale dostanu k cestě samotné, dovolte mi, abych se vám představil. Jmenuji se Ivan Chrástek, je mi 52 let a společně se svou rodinou žiji v Uherském Brodě. V minulosti jsem vedl společnost na výrobu komponent pro automobilový průmysl, srdcem mě to ale vždycky táhlo k cestování, poznávání nových zemí, jejich tradic a zvyků. Před třemi lety jsem se proto rozhodl spojit příjemné s užitečným a začal se angažovat na poli cestovního ruchu – v současnosti pracuji jako jednatel cestovní kanceláře IC Tour. Jak už bylo řečeno, mezi mé velké koníčky patří cestování, a to hlavně na motorce, a když čas dovolí, tak také potápění.

 Teď již máte zběžnou představu o tom, kdo je Ivan Chrástek, ale dost o mě. Pojďme se raději společně podívat do Izraele, světového centra křesťanské víry.

Neděle 14. 3. 2010

Přistál jsem na letišti Ben Gurion v Tel Avivu. Letadlo mělo hodinu zpoždění, takže jsem měl co dělat, abych stihnul vlak do Haify, ležící 90 kilometrů severně. Cesta vlakem do Haify trvala přibližně hodinu, a tak jsem měl první příležitost se zhluboka nadechnout a sám si srovnat v hlavě, proč jsem vlastně tady. Samozřejmě, prahnul jsem po tom, poznat skutečný Izrael. Zemi takovou, jaká opravdu je, bez příkras popisků v průvodcích i bez naleštěných hotelů pro turisty. Kromě toho jsem měl ale ještě dva úkoly, které jsem zde chtěl splnit. Zaprvé – ve své osmnáctikilové krosně jsem si kromě jiného vezl i seznam se jmény všech lidí, za které bych se tady rád pomodlil. A zadruhé – rád bych zjistil, jestli voní Izrael po Bohu, stejně jako pekárna po chlebu.

Pondělí 15. 3.

Do Haify, třetího největšího města v Izraeli, jsem dorazil kolem šesté večer předchozího dne. Dopoledne jsem si prohlédnul chrám zasvěcený víře Baha´í (v roce 2008 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO) a jeho přilehlé zahrady.

Z Haify jsem odjel téhož dne odpoledne z autobusového nádraží Lev Hamifratz. Výběr expresní linky, která zastavuje co 3 kilometry, mi ale nebyl příliš platný. Autobus měl hodinu zpoždění. Čas tady jednoduše ubíhá jinou rychlostí než u nás.

Úterý 16. 3.

Třetího dne své cesty jsem se dostal na Izraelskou stezku, která začíná u města Dan v severním Izraeli. Stezka samotná vede přes celou zemi až k Rudému moři, já měl však v plánu projít pouze její horní polovinu. Po několika stech metrech jsem pochopil, že pod slovem stezka si Evropan představuje mnohem lépe upravený terén, než který mě ve skutečnosti čekal. Velká část cesty byla zaplavená, značení se často ztrácelo nebo mě vedlo k neprůchozím úsekům.

Během dne jsem potkal dvě skupinky mladých poutníků, kteří plánovali dojít až do Eilatu ležícího u Rudého moře. Podělili jsme se spolu o zážitky z cest i jídlo a pak se rozešli. Toho dne jsem měl obzvlášť štěstí na pohostinné Izrealce – nocleh mi nabídla rodina místní pošťačky, která pocházela původně z Polska. Než jsem usnul, pozoroval jsem z okna krásy přírodní rezervace Kadesh.

Další část mé cesty po Izraeli bude uveřejněna na těchto stránkách a na webu cestovní kanceláře IC Tour již příští týden. Pokud vás mé putování zaujalo, můžete se do Izraele vydat i vy. V termínu od 13. 5. do 22. 5. se uskuteční zájezd Pešky z Nazaretu do Kafarnaum. Proti mně byste však měli jednu obrovskou výhodu – kufry vám budou převezeny z místa na místo a nebudete je tak muset vláčet na vlastním hřbetu J