Votrubcův lom
„Našli jste něco?“ ptám se rodinky vyzbrojené kladívky. Jako permoníci tlučou do kamenů ve Votrubcově lomu na Kozákově.
„Ani ne,“ skromně podotkne hlava rodiny, ale na batohu má asi kilogramový šutrák, který za chvíli odnese panu Votrubcovi k odbornému posouzení. Stejně jako dalších asi dvacet permoníků doufá, že po rozříznutí kamene se objeví achátová pecka. Nebo jiný ze zdejších drahých kamenů. Dají se tu totiž nalézt nejen acháty, ale i ametysty, jaspisy a olivíny.
Pan Josef Votrubec je majitelem lomu i krásné sbírky drahých kamenů. Obé zpřístupnil veřejnosti, navíc amatérským prospektorům jejich nálezy v malé dílničce ochotně rozřízne a vybrousí. Jeho lom je vyhlášený široko daleko, a tak do nevelké usedlosti v Radostné pod Kozákovem proudí davy lidí. Jak pan Votrubec stíhá prodávat vstupenky, půjčovat kladívka, brousit kameny a vysvětlovat lidem, po čem se mají v lomu vlastně dívat, je mi záhadou. Je mu totiž 81 let!
„Začnu od Adama,“ říká a myslí tím Adama Votrubce, panského hajného na Hruboskalsku a nejvzdálenějšího předka, kterého se mu podařilo vypátrat. Historii kraje a vlastní rodiny má v malíčku.
„Zjistil jsem, že moji předkové zavotrubcovávali krajinu kolem a dnes je v okolí Votrubců jako psů,“ směje se činorodý muž, který odchodem do důchodu začal další kariéru. Brousit prý začal vlastně až v době, kdy v roce 1971 zemřel jeho tatínek – chtěl mu udělat (a udělal) hrobku z drahých kamenů.
Josef Votrubec, otec „našeho“ pana Josefa, zdědil lom po svém otci. V roce 1930 v něm začal těžit a drtit štěrk především pro stavbu silnic. Zpočátku to asi nebyl žádný med:
„Měl štěstí, že tu byli mladí lidé, kteří chtěli pracovat a věřili mu,“ vypráví pan Josef. „Ze začátku totiž nebyli odběratelé, dělaly se haldy „do foroty“ a někteří zaměstnanci si na mzdu počkali třeba pět let!“
Naštěstí se dočkali a podnik měl na konci čtyřicátých let už kolem čtyř desítek zaměstnanců. Tehdejší doba ale možná promíjela lenost a neschopnost, úspěšné podnikání však určitě ne. Rodina o lom přišla a v roce 1968 v něm byla těžba zastavena. Zpět do rukou svého majitele se lom vrátil po roce 1989 a pan Votrubec rozhodně nesložil ruce do klína.
„Ohlásil jsem brusičskou a muzejnickou živnost a dělám to dodnes,“ vypráví pan Votrubec, zatímco do stodoly s výstavkou překrásných kamenů se už hrnou další nadšenci. Čas od času si pan Votrubec zaplatí bagr, aby měli v čem kutat, kde nalézt ten svůj „nejdražší kamínek“.
Krása vzešlá z pekelné výhně
Kozákovské drahokamy se „zrodily“ v době, kdy se Země otřásala mohutnými sopečnými výbuchy. Tehdy, v prvohorách, tady vyvřelo magma tvořené horninou melafyr, pocházející z hloubky několika set kilometrů. Vše pak přikrylo druhohorní moře a v mladších třetihorách – tedy asi před sedmi miliony let – tudy opět proudila láva. Tehdy vznikl vulkán dnes známý jako Kozákov. A při ochlazování magmatu vznikly i zdejší drahokamy.
Jako první na Kozákově z melafyrové taveniny krystalovaly chryzolity, což je žlutozelená odrůda olivínu.
„Našli jste něco?“ ptám se rodinky vyzbrojené kladívky. Jako permoníci tlučou do kamenů ve Votrubcově lomu na Kozákově.
„Ani ne,“ skromně podotkne hlava rodiny, ale na batohu má asi kilogramový šutrák, který za chvíli odnese panu Votrubcovi k odbornému posouzení. Stejně jako dalších asi dvacet permoníků doufá, že po rozříznutí kamene se objeví achátová pecka. Nebo jiný ze zdejších drahých kamenů. Dají se tu totiž nalézt nejen acháty, ale i ametysty, jaspisy a olivíny.
Pan Josef Votrubec je majitelem lomu i krásné sbírky drahých kamenů. Obé zpřístupnil veřejnosti, navíc amatérským prospektorům jejich nálezy v malé dílničce ochotně rozřízne a vybrousí. Jeho lom je vyhlášený široko daleko, a tak do nevelké usedlosti v Radostné pod Kozákovem proudí davy lidí. Jak pan Votrubec stíhá prodávat vstupenky, půjčovat kladívka, brousit kameny a vysvětlovat lidem, po čem se mají v lomu vlastně dívat, je mi záhadou. Je mu totiž 81 let!
„Začnu od Adama,“ říká a myslí tím Adama Votrubce, panského hajného na Hruboskalsku a nejvzdálenějšího předka, kterého se mu podařilo vypátrat. Historii kraje a vlastní rodiny má v malíčku.
„Zjistil jsem, že moji předkové zavotrubcovávali krajinu kolem a dnes je v okolí Votrubců jako psů,“ směje se činorodý muž, který odchodem do důchodu začal další kariéru. Brousit prý začal vlastně až v době, kdy v roce 1971 zemřel jeho tatínek – chtěl mu udělat (a udělal) hrobku z drahých kamenů.
Josef Votrubec, otec „našeho“ pana Josefa, zdědil lom po svém otci. V roce 1930 v něm začal těžit a drtit štěrk především pro stavbu silnic. Zpočátku to asi nebyl žádný med:
„Měl štěstí, že tu byli mladí lidé, kteří chtěli pracovat a věřili mu,“ vypráví pan Josef. „Ze začátku totiž nebyli odběratelé, dělaly se haldy „do foroty“ a někteří zaměstnanci si na mzdu počkali třeba pět let!“
Naštěstí se dočkali a podnik měl na konci čtyřicátých let už kolem čtyř desítek zaměstnanců. Tehdejší doba ale možná promíjela lenost a neschopnost, úspěšné podnikání však určitě ne. Rodina o lom přišla a v roce 1968 v něm byla těžba zastavena. Zpět do rukou svého majitele se lom vrátil po roce 1989 a pan Votrubec rozhodně nesložil ruce do klína.
„Ohlásil jsem brusičskou a muzejnickou živnost a dělám to dodnes,“ vypráví pan Votrubec, zatímco do stodoly s výstavkou překrásných kamenů se už hrnou další nadšenci. Čas od času si pan Votrubec zaplatí bagr, aby měli v čem kutat, kde nalézt ten svůj „nejdražší kamínek“.
Krása vzešlá z pekelné výhně
Kozákovské drahokamy se „zrodily“ v době, kdy se Země otřásala mohutnými sopečnými výbuchy. Tehdy, v prvohorách, tady vyvřelo magma tvořené horninou melafyr, pocházející z hloubky několika set kilometrů. Vše pak přikrylo druhohorní moře a v mladších třetihorách – tedy asi před sedmi miliony let – tudy opět proudila láva. Tehdy vznikl vulkán dnes známý jako Kozákov. A při ochlazování magmatu vznikly i zdejší drahokamy.
Jako první na Kozákově z melafyrové taveniny krystalovaly chryzolity, což je žlutozelená odrůda olivínu.
Pana Josefa Votrubce provázejí drahé kameny od mládí až do požehnaného věku 81 let!
Když magma definitivně ztuhlo, v dutinách začal krystalizovat jaspis (chalcedon). Jeho zvláštním druhem je achát, který tvoří soustředěnou strukturu vrstev – někdy má ještě uprostřed dutinu s krystaly kysličníku křemičitého. Je-li čirý, jde o křišťál, pokud je fialový, je to ametyst, je-li tmavý, říká se mu záhněda.
Drahokamy chválené i zatracované
Barevné a tvrdé kamínky tady pravděpodobně lidé sbírali už v pravěku – směňovali je nejspíš za jiné zboží. To se však můžeme na základě archeologických nálezů pouze domnívat. Jisté je, že jejich kouzlu propadl Karel IV., který prý dokonce naleziště na Kozákově osobně navštívil. Rudolf II. tak dalekou cestu sice nevážil, nicméně kameny z Kozákova patřily ke skvostům jeho proslulých sbírek. V té době tu po drahých kamenech pátrali také italští kupci.
Drahokamy chválené i zatracované
Barevné a tvrdé kamínky tady pravděpodobně lidé sbírali už v pravěku – směňovali je nejspíš za jiné zboží. To se však můžeme na základě archeologických nálezů pouze domnívat. Jisté je, že jejich kouzlu propadl Karel IV., který prý dokonce naleziště na Kozákově osobně navštívil. Rudolf II. tak dalekou cestu sice nevážil, nicméně kameny z Kozákova patřily ke skvostům jeho proslulých sbírek. V té době tu po drahých kamenech pátrali také italští kupci.
Pro amatérské prospektory je Votrubcův lom přímo eldorádem. Vždyť není nad to, nějaký ten drahokam si sám najít.
Pak sláva kozákovských – a nakonec i jiných – drahokamů poněkud upadla.
„Před sto lety tu byly kameny spíš pro zlost,“ vypráví pan Josef Votrubec. „Nikomu nic nenesly, nikdo to nekupoval a jenom překážely na polích.“
„Před sto lety tu byly kameny spíš pro zlost,“ vypráví pan Josef Votrubec. „Nikomu nic nenesly, nikdo to nekupoval a jenom překážely na polích.“
Votrubcův lom na Kozákově.
Přesto v kraji tradice zpracování drahých kamenů nikdy nezanikla – jejím střediskem se stal díky stálému přísunu kvalitní suroviny nedaleký Turnov. Od roku 1984 se tu dokonce pořádá pravidelné Mezinárodní šperkařské sympozium. Se způsobem, jakým se drahokamy zpracovávají, se můžete seznámit i na každoročních Staročeských řemeslnických trzích. Chcete-li si ale celý proces „osahat“, zajeďte k panu Votrubcovi. Ve stráni nad Radostnou pod Kozákovem jeho chalupu nemůžete minout. V letních měsících je otevřeno každý den.
Kozákov
Kromě drahých kamenů má 744 metrů vysoká hora řadu dalších lákadel, na což přišli už první vandrovníci někdy na počátku 20. století. V roce 1928 tu byla slavnostně otevřena Riegrova chata, která slouží turistům dodnes. Doplňuje ji 50 metrů vysoká rozhledna, z níž je za dobré viditelnosti možné obhlédnout prý až čtvrtinu Čech. Zkuste vystoupat 124 schodů a uvidíte sami – Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory, České středohoří, Horní Pojizeří, Český ráj a dokonce i Orlické hory!
Na Kozákov vás dovede celkem deset značených turistických tras (včetně Zlaté stezky Českého ráje), nejzajímavější z nich je asi naučná stezka „Kozákov“. Dovede vás i na Drábovnu, do Měsíčního údolí se dvěma jeskynními převisy se stopami pravěkého osídlení, k Votrubcovu lomu a ke studánce Radostná, která má vždy příjemně chladnou vodu.
Autor: Jana Patková
Foto: Jan Škvára, Milan Drahoňovský
Převzato z časopisu Cestopisy.
Aktuální číslo na stáncích
obsahuje tyto články.
Objednejte
si zvýhodněné předplatné časopisu Cestopisy
Související články
K tomuto článku není přiřazen žádný příbuzný článek.
Komentáře