Nizozemské Vánoce právě začínají

Námořník Sinterklaas přichází

U nás už Ježíšek pomalu začíná plnit svůj pytel vánočními dárky a Santa Claus ovládat výkladní skříně. Ovšem v Nizozemsku jsou tradice jiné. Žádný Ježíšek, žádný Santa Claus. Nizozemci mají svého Sinterklaase. Ten je vlastně rodným bratrem našeho Mikuláše, chodícího 5. prosince v doprovodu čerta a anděla. Ale stejně jako český Mikuláš má i nizozemský Sinterklaas svá specifika.

Druhý či třetí listopadový týden připlouvá Sinterklaas v doprovodu sluhy Černého Petra do jednoho z vybraných nizozemských přístavů ze Španělska. Samozřejmě ve skutečnosti Sinterklaas připlouvá do každého města, což v Nizozemsku není vůbec problém, a po slavnostní cestě po městských kanálech a procesí ulicemi bývá uvítán starostou na největším náměstí, obvykle zvaném Grote Markt. Toho dne večer dávají děti do dřeváku před krbem dopis pro Sinterklaase a přikládají misku vody a mrkev nebo slámu pro Sinterklaasova bělouše. Ráno pak nacházejí ve dřeváku sladkosti a perníkového mužíčka s vtipnou básničkou v ruce. Proč ale Sinterklaas připlouvá s černým sluhou a navíc ze Španělska?

Důvod třeba hledat v historii Nizozemska, které bylo po více než 300 let námořní a koloniální velmocí. Proč Sinterklaas (sv. Mikuláš) připlouvá je zřejmé i z toho, že sv. Mikuláš býval patronem námořníků. Se Španělskem, se kterým nemá sv. Mikuláš historicky nic společného, je to komplikovanější. Snad odtamtud vyplouvá proto, že Španělsko bylo zastávkou na cestě do kolonií, ale možná také z důvodu dřívějšího poddanského vztahu Nizozemska ke španělské koruně. Nakonec, Španělsku i Německu, odkud se tradice sv. Mikuláše rozšířila do Nizozemska i k nám, vládli Habsburkové. Černý Petr by pak mohl být odkazem na několikasetletou nadvládu Maurů ve Španělsku, ovšem podle jedné z teorií je odrazem skutečné historické postavy, která doprovázela skutečného sv. Mikuláše, žijícího ve 4. století v dnešním Turecku.

Postřehy z Groningenu

Byla sobota 18. listopadu a na nábřeží kanálů Groningenu, metropole nejseverněji položené nizozemské provincie, se začínaly již od poledního scházet davy lidí. Těžko si nevšimnout, že převážnou část tvořily děti, které se na tento den těšily celý rok. Byl to den, kdy do Groningenu přijíždí na své lodi dobrotivý Sinterklaas s velkým doprovodem. Bylo nádherné počasí, bílé mráčky se honily po modré obloze a z dálky se ozval lodní zvon. Vzápětí se v ohybu kanálu objevila první loď, jejíž posádku tvořil Sinterklaasův veselý doprovod. Netrvalo dlouho a objevila se loď další, tentokrát větší a opět osazená mouřeníny v pestrobarevných kostýmech. Až na páté lodi v pořadí připlouval Sinterklaas, který důstojně zdravil oba břehy, obsypané dychtivými pozorovateli.

 

 

 

Ve tři hodiny odpoledne mělo na hlavním náměstí vypuknout slavnostní uvítání Sinterklaase, ovšem aby se tam bělovousý stařík dostal, musel nejprve projít městem. Jeho průvod si v ničem nezadal s jeho slavnostní plavbou. Formace jezdců, historická spřežení, vojenské kapely v perfektně padnoucích uniformách, stádečko ovcí, sáně na kolečkách tažené orolničkovanými poníky, dva dvouhrbí velbloudi i africký slon a mezi nimi poskakující Černí Petrové, obdarovávající děti cukrovím i ovocem. To vše a mnoho dalšího tvořilo Sinterklaasův předvoj. On sám vzpřímeně seděl na bílém koni, doprovázen dalšími jezdci v historických kostýmech. Tak průvod dorazil až na groningenský Grote Markt, kde již Sinterklaase očekával starosta města. Po krátkém uvítání se pak Sinterklaas vítal s dětmi, zatímco jeho černí pomocníci rozdávali dětem dobroty. Tak skončil den, kdy do města přijel Sinterklaas z dalekého Španělska.

Vrchol adventu

Součástí oslav příchodu či lépe řečeno vylodění Sinterklaase jsou i tradiční trhy, kde může člověk sehnat téměř cokoliv, a rovněž program určený dětem. Ty se ostatně na Sinterklaase těší nejvíce, protože hodný strýček s bílým vousem a berlou nosí sladkosti a další dárky, podobně jako u nás. Nejrůznější slavnosti a kulturní akce pak trvají až do 5. prosince, předvečeru Dne sv. Mikuláše. Ale proč věnovat tolik prostoru někomu, kdo je jen předzvěstí Vánoc – u nás! Pro Nizozemce je Sinterklaas Dag (Den sv. Mikuláše) vrcholem adventu, který v jiných zemích teprve začíná.

V Nizozemsku je tradice taková, že 5. prosince večer dávají dospělí za dveře svých obydlí pytel naplněný dárky, který pak 6. prosince ráno, v Den sv. Mikuláše, nedočkavé děti dychtivě otvírají. Velká rodinná oslava následuje. Jinde tolik očekávaný čtyřiadvacátý či pětadvacátý prosinec nemá v Nizozemsku zase až takový význam. Teprve v poslední době si lidé, pod vlivem americké pop-kultury a Santa Clause, dávají dárky i na Štědrý večer, nebo lépe řečeno ráno pětadvacátého.

Symboly holandských Vánoc

Samozřejmě, i Nizozemci znají vánoční stromeček, ale už taková štědrovečerní večeře není v jejich zvycích nijak pevně zakotvena. Stejně tak není tradicí chodit na půlnoční mši, ovšem někteří nábožensky založení lidé mohou večer 24. prosince navštívit mši, začínající kolem dvaadvacáté hodiny. Svou tradici má ovšem bohatá snídaně 25. prosince. Následující den, 26. prosince, je pak určen především k setkáním s příbuznými a přáteli. Nezbytností jsou vánoční dekorace, v nichž je zastoupena především červená, zelená, zlatá a stříbrná barva. Oblíbené jsou zelené adventní věnce, cesmína i jmelí, naše společné dědictví z keltských časů. A nebylo by to Nizozemsko, kdyby se mezi vánoční výzdobou neobjevily také květiny. K tradici patří čokoládová písmena, která nosí Sinterklaas, a velmi oblíbené jsou také tzv. „kruidnotjes“, malé půlkulaté sušenky s příchutí zázvoru, které připomínají perník. Především právě tyto malé laskominy rozdávají Sinterklaasovi černolící pomocníci dětem.

 

 

 Sinterklaase při jeho plavbě ze Španělska doprovázejí kromě exotických zvířat také zbrojnoši.

 

 

 

Největším symbolem holandských Vánoc však byl, je a bude Sinterklaas a jeho pomocník, Černý Petr. Ostatně, nepochybujte o tom, že vás bude každý správný Nizozemec zarytě přesvědčovat, že dnes již celosvětová tradice Santa Clause má své kořeny právě v Nizozemsku, v osobě důstojného bělovousého Sinterklaase.

Autor: Jan R. Hrdina

Foto: Jan R. Hrdina

Převzato z časopisu Cestopisy.

Aktuální číslo na stáncích obsahuje tyto články.

Objednejte si zvýhodněné předplatné časopisu Cestopisy.