Mongolsko - Jak se dostat do země (Altanbulag - Ulanbatar) - část 1.

Neděle, 27.05 | 00:19

Altanbulag - Ulanbatar

Vzhledem k odlehlosti země, nízké hustotě obyvatelstva a téměř neexistující infrastruktuře se do Mongolska můžete dostat jen několika málo hraničními přechody. Způsobu je však několik. V prvé řadě je nutno podotknout, že k návštěvě země potřebujete kromě platného pasu také vízum. Vízu lze poměrně snadno získat na Mongolském velvyslanectví v Praze. Stačí přinést fotografii, vyplnit formulář a zaplatit 25 USD, vízum obdržíte do týdne (r.2003). A pak už můžete rovnou vyrazit na daleký východ.

Nabízí se několik možností jak se do Mongolska dostat.

Letecky - zaručeně nejrychlejší, nejspolehlivější a nejpohodlnější způsob. Ušetříte mnoho dnů oproti cestě po zemi. V Ulanbataru jste za pár hodin. Velkou nevýhodou je cena. Cena letenek se nedostane pod 20.000 Kč (r. 2003), nejlevnější co jsem viděl byly za 22.000 Kč.

Vlakem - přes Mongolsko vede jedna z odnoží transsibiřské magistrály vedoucí z Moskvy do Pekingu. Z toho je zřejmé, že vlakem se lze do země dostat pouze z Ruska nebo z Číny (stejně tak po silnici). Můžete si zakoupit lístek z Moskvy přímo do Ulanbataru - cena však není nejnižší a cesta trvá 4 dny. Další možnosti je projet vlakem Rusko, zastavit se třeba na Bajkale a přechod Mongolským hranic po železnici zahájit v hraničním ruském městě Naušky. Odtud si zakupte lístek do protilehlého města Suchbatar, kde si lze již zakoupit jízdenku do Ulanbataru za velmi nízkou cenu (cca 180 Kč; r. 2003).

Po silnici - tento způsob lze považovat za nejzajímavější a slibuje nejvíce zážitků. Je nutno dostat se do ruského hraničního města Kjachta (Kyachta). Připravte se na to, že přechodem hranic strávíte spoustu času. Hranice nelze přejít pěšky. Budete si muset pronajmout auto. Mongolským hraničním městem je Altanbulag. Z Altanbulagu se budete chtít asi dostat do Suchbataru na vlak, můžete odsud ale pokračovat po silnici do Ulanbataru. Tento přechod hranic jsem volil i já, takže se o něm dozvíte dále.

Jak jsem se již zmínil, já zvolil cestu po silnici. Jak se poměrně rychle a levně dostat z Prahy až na Mongolskou hranici se můžete dočíst v sekci Rusko. Do ruského města Kjachta, kde se nachází hraniční přechod do Mongolska, se lze dostat autobusem z hlavního města burjatské republiky z Ulan Ude - východně od jezera Bajkal. Kjachta je od Ulan Ude vzdálena asi jen 350 km (6 hodin). V Ulan Ude vyhledejte autobusové nádraží, které je nejlepším místem, kde lze sehnat dopravu. Budou se vám nabízet různí taxikáři a soukromí řidiči. Jejich ceny se dají usmlouvat na relativní přijatelnou výši (200 rublů; r. 2003), avšak autobus je podstatně levnější (100 rublů; r. 2003). Vyjíždí po ránu. Autobus je sice v rozkladu a pamatuje ještě Stalina, ale je pojízdný a ani není přecpaný. M1.jpgOsazenstvo tvoří několik rusů, několik burjatů a několik mongolů. Stavíme v půli cesty v prašné vesnici, autobus potřebuje vychladnout a cestující na toalety - silnější povahy navštěvují smrdutou dřevěnou budku ve dvoře zdejšího magazinu (obchod). Můžete se zde občerstvit, nakoupit limonádu a slunečnicová semínka.  Tak to alespoň dělají moji spolucestující.

Do Kjachty přijíždíme po poledni. Ani nevím kde přesně nás autobus vyhodil, všechno bylo příliš rychlé. Celnice je odsud ještě asi 2-3 km vzdálena. Ulice je dost rušná, všichni se o něčem dohadují. Mongolští studenti a mongolský sympatický děda (který veze z Ruska součástky na ruská auta) mne berou k sobě s tím, že mne přes hranice dostanou. Souhlasím. Najímáme auto a totálně ho nacpeme svými těly a zavazadly. Dva mladí mongolové, jedna mongolka, děda a já. Mongolsko je tak "malé", až teď mi začíná docházet to co jsem nemohl pochopit na cestách Mongolskem - všichni se zde znají. V Mongolsku jsem pak skoro všechny ještě jednou zcela náhodou potkal.


Pokud budete mít více času, stihnete možná prohlídku města a pravoslavnou katedrálu v Kjachtě - dominantu města. My jsme prašnou silnicí uháněli k hranicím. Řidič přes hranici nemůže, takže nás vysypal před čárou. Aut zde není mnoho, kolem cesty postávají různí lidé. Jeden z mladých mongolů nám sehnal řidiče s autem, kterej nás za přiměřený poplatek převeze přes hranice do Altanbulagu, mongolského hraničního města. Teda auto, je příliš nadnesené označení pro vehikl, do které se opět soukáme. Byla to dříve ruská Lada, nyní už jen její těžko pojízdné trosky. Chybí boční okýnko, kufr nelze zavřít, dveře taky ne, startuje se pomocí drátků pod palubní deskou a hlavně to jede pouze z kopce a občas po rovince, takže se přes hranice chvilku vezeme a chvilku tlačíme. Ale především hodně dlouho čekáme před branami přechodu. Ano hraniční přechod je uzavřenou velkou bránou a auta jsou pouštěna po jednom až po třech. Tomu všemu zde velí jakýsi ruský voják, kterej skutečně využívá svého postavení a doslova buzeruje řidiče čekají před branou. Dle svého rozmaru auta, jeepy nebo autobusy přeskupuje do různých pozic a formací. Zvláště naše rachotina se mu nelíbila, ani není divu. Náš řidič byl neuvěřitelnej. Trvalo vždy notnou chvíli, než nastartoval, pak se napresoval k bráně a to se veliteli brány nelíbilo, pokaždé nás poslal o pár aut zpátky, občas nás odstavil, aby mohl projet nějakej minibus nebo jeep. Zkrátka dělal si s námi, co chtěl. Asi po třech hodinách nás nechal projet.

Postupně procházíme jednotlivými kontrolami. Bez vážnějších problémů, kontroly, formuláře, prohlídky zavazadel, údivné pohledy, otázky, prostě normálka. Po několika hodinkách jsme v Altanbulagu - konečně v Mongolsku! Hned za celnicí si můžete vyměnit peníze, stejně tak zde můžete usmlouvat dopravu. Já pokračuju dalším autem s celou mou dosavadní společností do Suchbataru, odkud chci pokračovat vlakem do Ulanbataru.

Suchbatar je malé prašné město (ale které v Mongolsku není?). Nádraží je poměrně rušné, veksláci nabízí výměnu peněz a kolem nádraží stoji mongolky a snaží se prodat cestujícím nějaké limonády a potraviny - především sušenky, sušenky Disko, Bon Pari, slunečnicová semínka,....

Překvapení jsou místní toalety - ano ten název sedí, žádný hajzly, ale skutečné toalety. Čisté a voňavé, kachlíky, mramor a zrcadla. Šílenej kontrast. Chvíli si to užívám a pak zpátky do prašných ulic mezi chudý lid. Nechápu to. S koupí lístku není problém a je dost levnej. Vlak pojede celou noc, v osm ráno bychom měli být v Ulanbataru. Zdejší vlaky na delší trasy jsou dost odlišné od těch našich. Místo sedadel jsou ve vagoně lehátka. Rusky se snažím domluvit s dědou, snaží se mi vštípit nějaká mongolská slova a věty, ale není to jednoduchý. Rusky se zde dá občas domluvit, a to díky desítky let trvajícímu vlivu Sovětského svazu. Spousta mongolů v Sovětském svazu studovalo. Dokonce se vám může snadno stát, že narazíte na mongoly mluvící česky. Spousta z nich totiž studovalo nebo pracovalo i v čechách. Českou republiku tady zná většina národa. Po Ulanbataru jezdí české autobusy, které již u nás dosloužili. Ani z nich nesundali reklamy. Člověka vždy pohled na takový autobus vrátí na chvíli domů - Rádio Faktor, "Zazní-li zvukový signál nevystupujte", .... A v každém obchodu i uprostřed stepy můžete koupit sušenky Disko a Bon Pari nebo polévky Vitana. Ano s Mongolskem máme pořád dobré vztahy. Nedělejte si iluze, že byste se něco před odjezdem do Mongolska nučili mongolsky. V reálu zní všechno jinak, než jak to je ve slovníku, navíc to ani nevyslovíte. Zkusit to ale můžete, není co ztrati, naopak.

Noc se dá přežít, i když mám asi nejhorší místo. Lehátko v uličce hned u dveří není dobrá volba. Ráno přijíždíme do Ulanbataru.
Tady buďte na pozoru, pohybuje se zde skutečně velké množství lidí a fungují zde gangy zlodějů, kteří využívají chaosu, tlačenic a mají v zásobě řadu nejrůznějších fint, jak obrat nepozorného cestujícího. kolem nádraží se vůbec pohybují množství podivných lidí a doporučuji nezdržovat se zde déle, než je nutno. Pokud ještě nemáte vyhlídnuté ubytování, můžete využít nabídky některého z agentů, kteří se snaží získat nocležníky pro svůj hotel nebo guesthouse. Obecně se dá říci, že ubytování v Ulanbataru je poměrně levné a už na nádraží se můžete setkat z nabídkami za 3 USD.


Já však mám ubytování vybráno a domluveno, takže vyrážím rovnou do ulic velkoměsta uprostřed stepí.

mongolia-mapa.jpg

 

 

oCestovani.cz

Komentáře k článku Název diskuze
Počet komentářů: 0, poslední komentář:

Doporučit tuto stránku

Doporučit stránku

Aktuální články